Nedávno jsme šli s kamarády na výlet. Tak nějak se v jednu chvíli stalo, že jsem šla sama, a tak jsem se začala potichu modlit růženec. Když jsem byla u konce druhého desátku, začala na mě kamarádka mluvit. Domodlívala jsem se v tu chvíli Sláva Otci, takže jsem chvíli mlčela a než jsem stačila něco říct, "okřikla" ji druhá kamarádka, ať mlčí, že se modlím. V tu chvíli jsem vyhrkla, že to nevadí a byla jsem "připravena" k hovoru. A ta kamarádka, co na mě předtím mluvila se na mě podívala a řekla: " Ty se modlíš růženec? A můžu s tebou?". Překvapilo mě to, samozřejmě že jsem souhlasila, ale ještě více mě překvapilo, když tak druhá na mě: "A můžu já taky?" Měla jsem radost a když jsme se začaly modlit, tak se přidali ještě další dva kamarádi. Nikdy by mě nenapadlo, že když se jen tak "v mezičase" pomodlím, tak že z nás nakonec bude "modlící skupinka". Cítila jsem, že nám Bůh žehná a připomnělo mi to verš: "Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich." Mt 18,20
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.